Zavolejte nám

Skrýt
412 154 154
Po – Čt 7:30 – 17:00 | Pá 7:30 – 16:00
Nebo nám nechte číslo a my Vám zavoláme zpět

Rozvinout hadice, vyvalit sudy!

25. 6. 2019

O Češích se říká, že jsou národem kutilů, pejskařů, muzikantů, houbařů a bůhvíčeho dalšího. Měřeno objektivními statistikami jsme ale národem hasičů. Přesněji řečeno: hasičů dobrovolných.

Bojovníci se živly

Dobrovolní hasiči, tedy členové Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, jsou nejpočetnější zájmovou organizací u nás. Registrovaných členů je zhruba 350 tisíc a najdete mezi nimi pětileté caparty i devadesátileté patriarchy. Ani ti nejstarší ovšem nepamatují, jak byl cech svatého Floriána založen. Jeho kořeny sahají až do roku 1854, konkrétně do severočeských Zákup, kde první spolek dobrovolných hasičů založil Ferdinand Leitenberger. Penzionovaný rytmistr rakousko-uherské armády první požární družstvo sám vedl, vymýšlel a vylepšoval hasičskou techniku, zaváděl systém požárních hlídek v okolních vesnicích a veškeré poznatky sepisoval do příručky Dobrovolné hasičské sbory (Freiwilige Pompierskorps). Ta se stala návodem pro zakládání dalších sborů, jejichž počet rychle rostl. V 70. letech 19. století už existovala Zemská ústřední hasičská jednota Království českého a na přelomu 19. a 20. století v ní bylo registrováno přes dva tisíce sborů se sedmasedmdesáti tisíci členy. Díky této velké základně naši hasiči přišli i ke své další funkci, která se s nimi – kromě boje s požáry – pojí.

Pořadatelé

Na rychle rostoucí a velmi dobře organizovanou společnost českých hasičů rakouské úřady nepohlížely zrovna vlídně a podezřívaly ji, stejně jako další české spolky, z podněcování protirakouských nálad. Na fungování hasičských jednot ani na techniku monarchie takřka nepřispívala a dobrovolní hasiči si na svou činnost museli vydělat sami. Jednoty proto začaly organizovat lidové slavnosti, dožínky, šibřinky a institucí samou o sobě se staly hasičské bály. Z nouze se záhy stala ctnost a sbory se brzy staly hybateli společenského dění na vesnicích a malých městech. Ještě větší význam hasičské spolky nabyly v okamžiku, kdy začaly cíleně pracovat s mládeží. Stalo se tak v období těsně po I. světové válce, během které musela většina dobrovolných hasičů narukovat a fronta si v jejich řadách vybrala velkou daň. Na úbytek svých členů reagovaly zemské jednoty vyhláškou, která vybízela sbory k zakládání „jinošských a ženských družin a povolání vysloužilých členů zpět do služby“. Z původně malých jednotek bojovníků proti požárům se tak staly multigenerační a velmi dobře organizované spolky, které si dokázaly na venkově leccos zařídit a pohlídat.

Samosprávci

Organizovanost a akceschopnost sice hasičům pomohla přečkat všechna těžká období, ale zároveň jim přidělala i řadu nesnází. V době nástupu komunismu sbory upadly společně se Sokolem, Junákem a dalšími prvorepublikovými spolky v nemilost. Soudruzi si ovšem dobře uvědomovali, že kdyby chtěli hasičskou organizaci rozpustit, mohli by na tom doslova i obrazně pohořet. Nejenže by republiku připravili o nepostradatelnou složku záchranného systému, ale postavili by se proti dobře zavedené součásti místní samosprávy. Na českém venkově už totiž dávno platilo, že schůze hasičů má často větší váhu než jednání národního výboru, nehledě na to, že velitel sboru a předseda MNV byli velmi často jedna a tatáž osoba. V roce 1953 sice vstoupil v platnost zákon, který podřizoval celý systém požární ochrany Ministerstvu vnitra a Ústřední správě státního požárního dozoru, ale už o pět let později došlo k opětovné decentralizaci a hlavní slovo znovu získal Československý svaz požární ochrany. Z hasičů se sice stali požárníci, ale faktický dosah strany většinou končil na okresu a na místní úrovni si hasičské spolky svoje záležitosti řešily po svém.

Přestože se těsně po revoluci některé sbory potýkaly s úbytkem členů, ustáli hasiči i tuto změnu. S více než stopadesátiletou historií a tradicemi děděnými napříč několika generacemi zůstali dobrovolní hasiči nejsilnější dobrovolnickou organizací u nás a zároveň také jednou z mála, kterým členská základna stabilně roste. Na českém venkově pořád platí, že být hasičem je čest, že hasičárna je důležitější než radnice a že z louky za ní se klidně můžete dostat až do národní reprezentace. Bez hasičů by zkrátka náš život byl nejenom daleko nebezpečnější, ale taky mnohem nudnější.

Zanechte nám e-mail, budeme Vám posílat další zajímavý obsah:

Slavíme 15 let

Znovuotevření pobočky v Děčíně

Uzavření pobočky v děčíně

Otevření naší pobočky v Děčíně

Krizový stav: zadejte stav Vašeho elektroměru on-line

Dočasné uzavření pobočky v Děčíně

Další novinky

Jak se daří basketbalu na severu a jak jsou na tom dnešní děti se sportem a co jim může dát do života. Přečtěte si rozhovor s Lukášem Houserem.
Číst více
Potrpíte si na zdravou a vyváženou stravu, ale taky rádi jezdíte na výlety? Máme tipy, kde, jak a co si můžete s klidným svědomím dopřát.
Číst více
V ARMEX LiveCentru se bude vařit zdravě a tradičně a my Vám přinášíme skvělý recept od šéfkuchaře Tomáše Meda.
Číst více
Většina Evropanů má o Africe pokřivené představy. Lov tam je velice odlišný od toho u nás.
Číst více