Zavolejte nám

Skrýt
412 154 154
Po – Čt 7:30 – 17:00 | Pá 7:30 – 16:00
Nebo nám nechte číslo a my Vám zavoláme zpět

Děti dneska neumí padat, a když, tak se zraní

14. 4. 2020

Generální manažer basketbalového klubu BK ARMEX Děčín Lukáš Houser o tom, jak se daří basketbalu na severu, proč se jeho týmu říká Válečníci a jak jsou na tom dnešní děti se sportem a co jim může dát do života.

 

Když jsem řekl kolegům v redakci, že jedu dělat rozhovor s šéfem basketu v Děčíně, úplně zajásali. Prý je tady v Děčíně basketbal opravdu fenomén.

V Děčíně je basket sport číslo jedna. My a zdejší box jsme v nejvyšší soutěži. Je to fenomén v tom, že bojujeme o medaile a několik se nám jich už podařilo získat. Lidi v Děčíně na basketbal chodí a klub se snaží nejen tady hrát, ale ve městě taky žít, být vidět, zapojit se. Děláme charitu, akce pro děti, když nás někdo požádá o pomoc, snažíme se. Lidi vědí, že nám nejde jenom o sport, ale o Děčín celkově.

 
 
 

Jsou tři odpoledne a v hale, koukám, trénují děti ze základky.

Teď máme halu pořád plnou, nestačí nám. Pronajímáme si snad všechny tělocvičny v Děčíně, máme 300 dětí a 100 dospělých, k tomu trenéři… U kluků to už máme obsazené od přípravky po muže a v každé kategorii máme několik týmů. U holek nám ještě chybí kategorie ženy, ale tu založíme příští rok. Není nás zrovna málo.

 

A je to tak, že když je velká základna, urodí se pak extraligoví hráči? Asi jako v Jižní Americe, kde mají super fotbalisty, protože každý kluk jako malý čutal na ulici?

Když jsem před deseti lety přišel do vedení klubu, tak tu bylo přes 100 dětí a dneska jsme na trojnásobku. A samozřejmě, čím je větší základna, tím větší máte výběr. Basketbal je v Česku sport číslo tři, vede hokej a fotbal. V Děčíně jim ale vesele konkurujeme.

 

Daří se?

V letech 2015 až 2017 jsme byli vždy ve finále mistrovství republiky, vyprodali jsme stadion, super zážitek, už jsme relativně velký klub. Chtěli bychom konkurovat třeba Nymburku, ale tamní klub je na tom hodně jinde finančně a to je holt pak poznat na výběru hráčů. My se chceme opírat právě o popularitu basketbalu u nás na severu.

 

Jak moc peníze ve sportu ovlivňují výsledky? Všichni pořád slýcháme zkazky o Zátopkovi, jak mu stačila bagančata a výsledky byly, a dneska nikdo takový široko daleko není, ale ono to tak jednoduché nebude, že?

Tak například právě Nymburk má už 15 titulů v řadě. My se ten rozdíl snažíme dohánět, ale jenom výkon a práce už nestačí. Třeba už zmiňovaná finále se povedla právě tím, ale na víc to bohužel zatím nestačí.

 

V čem vám pomáhá ARMEX?

Jsou náš generální partner, bez nich bychom nehráli, nešlo by to. Spolu s městem Děčín nám tedy drží nejen palce.

 

Kam byste to rád s basketem v Děčíně dotáhl?

Chceme hrát špičku ligy, hrát agresivní, válečnický basket. Jsme Válečníci ze severu. Rádi bychom zabodovali v evropském poháru, kde už hrajeme, ale rádi bychom na vyšší úroveň.

 

Co je pro basketbalistu nejvíc? NBA?

Konkrétně přes Děčín se nejdál dostal Luboš Bartoň, vyhrál Euroligu s Barcelonou. Ale NBA je samozřejmě nejvíc a pro české hráče obzvlášť. Teď ji hraje Tomáš Satoranský a je teprve čtvrtým hráčem z Čech, komu se to povedlo.

 

V hokeji máme v NHL hráče, kteří dělají Česku vyloženě jméno. Je to srovnatelné i v NBA?

To se nedá tak říct, ono se hodně v tomhle sportu změnilo po rozpadu východního bloku. Země jako Litva, Estonsko, Slovinsko jsou vyloženě basketové země.

 

Čím to?

Nemají hokej. V bývalé Jugoslávii je to dáno podnebím a v Pobaltí tím, že nemají v hokeji takovou základnu, tu jim roky luxovala moskevská sborná.

 

Jak se díváte na pomoc státu a podporu sportu z jeho strany?

Dřív to bylo slabší, teď se snaží pomáhat hlavně mládeži víc. Celkově je u nás sport podfinancovaný a nedoceněný, ale zlepšuje se to.

 

Ono se to i dost měnilo, dřív tu byli sokolové, taky skauti měli svůj vliv na sportování mladých lidí. Dneska jsme proti minulému století o poznání línější. Ale zase máme hodně obchodů se sportovním vybavením. To v tom oblečení pak sedíme u televize?

Asi ano, taky tomu nerozumím. Ale je vidět, že děti nejsou dneska na hřišti tak moc jako dřív.

Televize toho nabízí prostě víc, máte internet, zábavy je moře, tablety, telefony, cestujeme, není čas být prostě venku. Nechci to nějak zveličovat, ale děti dneska neumí ani kotrmelec, neumí padat, a když spadnou, tak si mnohem víc ublíží, než by bylo nutné. Neumí lozit po stromech, chybí tam základ z domova. Ale to není jenom u nás, to je globální fenomén.

 

Možná za tím je i strach rodičů, aby se venku dětem bez dozoru něco nestalo. Akorát nevím, proč je pak nepošlou do tělocvičny, kde pod dozorem jsou, a ještě by se hýbaly.

V tomhle u nás vidím posun. Možná je to silnějšími ročníky, ale mám dojem, že si rodiče víc a víc uvědomují, že sport je dobrá věc, že jde nejen o kulturu těla, ale i ducha. A je tu i sociální hledisko. Když jsou děti spolu, umí pak líp reagovat na situace, žijí víc v kolektivu, musí něco vydržet, snést, krystalizují tam jako osobnosti. A hned pak vidíte, jak se už odmala zařadí, jak je vidět, kdo jednou povede a kdo se poveze. To je vidět odmalička a sport v tomhle pomáhá.

 

To se hodně říká o skautingu, že vychovává lídry. Myslíte, že basket to taky umí?

Zrovna basketbal byl vždycky sport vysokoškoláků.

 

Pravda, hrál ho i Václav Klaus.

Taky. Je to hra, kde se musí rychle reagovat, přemýšlet, hodně basketbalistů je ve vrcholových pozicích. Stejně jako ve skautu, i tady máte kolektiv, učíte se být samostatní, držíte partu. Dá vám to hodně do života.

Další novinky

Potrpíte si na zdravou a vyváženou stravu, ale taky rádi jezdíte na výlety? Máme tipy, kde, jak a co si můžete s klidným svědomím dopřát.
Číst více
V ARMEX LiveCentru se bude vařit zdravě a tradičně a my Vám přinášíme skvělý recept od šéfkuchaře Tomáše Meda.
Číst více
Většina Evropanů má o Africe pokřivené představy. Lov tam je velice odlišný od toho u nás.
Číst více